1. Potřebuje ji k životu.
2. Může mu poskytnout potravu.
3. Bez ní by byl s hygienou na štíru.
4. Zjistil, že se s ní docela legrace.
A právě z toho posledního důvodu začal přemýšlet, jak by se jí dalo využít k nějaké zábavě.
– Má sice tu nevýhodu, že se v ní můžete utopit.
– Ale také výhodu, že se do ní padá většinou docela měkce.
I když nevím, jak je to při vodním lyžování. Tam je možná ten pád tak trochu výraznější. Vodní lyžování je u nás poměrně mladým sportem. Jeho historie je stará teprve něco přes půl století.
Tak jako každý sport, má i tento svá daná a jasná pravidla.
– Při rekreačním lyžování si je tak trochu určuje každý sportovec sám.Hlavně, co se týče rychlosti. Může se rozhodnout mezi dvaceti pěti a padesáti osmi kilometry za hodinu. Podle toho, jak je zkušený a zdatný.
– Jestliže ale pomýšlí na závodní kariéru, pravidla jsou mu pochopitelně určena.
A nejen jemu, ale i vodní ploše.
– Ta musí mít dostatek prostoru pro slalomovou dráhu, která je vytýčena bójemi.
– Prostor pro figurální jízdu, kde předvádí závodník různé zajímavé triky.
– Dostatečné místo pro skok, tudíž pro skokanský můstek.
Místo lyží prkno
Jakmile se nějaký sport stane oblíbeným a rychle se rozšíří, je to, jako by přestal v této podobě své příznivce bavit a oni se snažili vymyslet nějaké další alternativy. Stalo se tak i vodnímu lyžování, ze kterého se nedávno vyvinul wakeboarding.
Tento nový, rovněž neolympijský, ale adrenalinový sport, sejmul lyžaři z nohou lyže a nahradil je prknem. Člun, který za sebou sportovce vleče, je speciálně upravený tak, že se stále člověk pohybuje na jakési vlně a tím je pro něho zážitek znásobený.
Co mají ale oba sporty společného?
– nutnost dobré fyzičky
– schopnost koordinace
– udržení rovnováhy
– mít dobrý postřeh
– předvídat nečekané situace.