Ve starověku byly součástí potravy člověka obiloviny a luštěniny, které v jídelníčku převažovaly. Pěstovaly se v Persii i v Řecku, rozšířily se na západ do říše římské a spolu s nimi se na polích začalo i se sázením pícnin. Pícninou rozumíme potravu pro hospodářská zvířata, většinou se jedná o traviny a luskoviny, a mezi nimi se také již před několika tisíci lety objevila Tolice vojtěška. Je to velmi výživná a prospěšná rostlina s bohatým kořenovým balem, která se pěstuje poměrně snadno i ve středoevropských podmínkách. Vyžaduje dostatek slunečního světla a přirozené závlahy ve formě dešťových srážek, ovšem dokáže absorbovat ve svých kořenech vodu i na delší dobu nepříznivého sucha. Dobře odolává i některým škůdcům a proto zaujímala jedno z předních míst v pěstování pícnin i v socialistickém Československu.
Potrava pro člověka
Pěstování tolice vojtěšky Naklíčeno pro zemědělské účely má význam hlavně ve výživě hovězího dobytka a dalších přežvýkavců, to však neznamená, že je tato rostlina pro samotného člověka bezcenná. Lidé ji využívají po staletí jako léčivku, která obsahuje mnoho potřebných minerálních látek a vitamínů. Možná jste již zaslechli výraz „alfalfa“, který pochází z Arabštiny, a který je v této „zkomolené“ podobě znám po celém světě.
Dnes se s touto rostlinou můžete setkat převážně ve specializovaných prodejnách zdravé výživy, a to buď ve formě prášku, anebo semínek v BIO kvalitě, bez chemického postřiku proti škůdcům. Semínka se využívají k nakličování mladých výhonků, jejichž zdravotní přínos je srovnatelný např. s mladým ječmenem.
Minerály, vitamíny, antioxidanty a enzymy
Alfalfa obsahuje, jako většina zemědělských plodin pěstovaných na našem území, minerální prvky vápník, hořčík, zinek, fosfor, železo, mangan, měď, křemík, draslík a vitamíny skupiny B, vitamín C, E, K a provitamín A. Jednotlivé potravní složky (proteiny, polysacharidy a vláknina) jsou v ní zastoupeny v příznivém poměru pro trávení a pokud je rostlina sklízena a sušena šetrně, obsahuje i cenné enzymy.