Bylo to tak za časů Rakouska-Uherska i první republiky. Lidé putovali daleko od svých domovů, sbírat zkušenosti a hledat si práci. Pak nastalo období, kdy jsme byli od zbytku světa odříznuti a putovat jsme mohli jen na východ. Jezdilo se většinou na různé montáže.
Teď je nám umožněn zase volný pohyb a lidé pokukují po lepších pracovních podmínkách nebo možnostech vzdělání v jiných státech po celém světě. Stalo se to i jakousi módou, strávit alespoň část studií v zahraničí. Možnosti zde jistě jsou, dokonce nejsou kolikrát studenty ani zcela využity. Ale studium je jedna věc a práce druhá. Přeci jen jsou studenti většinou mladí lidé bez větších závazků a užívají si svobody, zábavy a volna.
Když se někdo rozhodne vyjet do zahraničí za prací, tak už je to rozhodnutí složitější. Kolikrát musí doma zanechat rodinu, manželku a děti. Nebo je může vzít s sebou, ale z manželky se stane žena v domácnosti, protože pro ni uplatnění není a děti jsou vytrženy ze svého okolí, stejně jako rodiče. Pro ty to ovšem nebývá až zase takový šok.
Dnes můžeme pozorovat zajímavý jev, kdy se obyvatelé jednotlivých států přesouvají postupně z východu na západ a hledají tam uplatnění. Proto u nás pracuje mnoho Ukrajinců, Slováků a Poláků, ale i Mongolů, Rumunů a Makedonců. Většinou se jedná o pozice dělníků a řemeslníků, ale zahraniční pracovníky najdeme už i na vyšších profesích, hlavně ve zdravotnictví. O tom, jak to tam vypadá, se více dozvíte na .
Naši lidé pak odcházejí hlavně do Německa, Rakouska a Anglie, ale i do dalších států Evropy, či Austrálie nebo Ameriky. Hlad je hlavně zase po lékařích a zdravotních sestrách, ale také po počítačových expertech a technických profesích.
Všechny láká hlavně vidina větších peněz a také lepší možnosti pro další vzdělávání nebo zajímavější práce.